Zvenčí muzeum vypadá jako staveniště. Podívejme se, co se děje uvnitř.
Oficiálně je rekonstrukce od začátku ledna dočasně přerušená, ale stopy pracovních bot na vstupních schodech dokládají, že práce uvnitř budovy se zcela nezastavily. Červená čísla zase napovídají, že schodiště čeká, až bude rozebráno a zrestaurováno.
Míchačku na maltu jsem již v nějaké galerii viděl. Byla vystavená jako umělecký exponát a běda tomu, kdyby někdo přeskládal cihly kolem ní poházené. Tady slouží ke svému účelu a pytle materiálu rychle mizí v jejím chřtánu, ale k věci...
Poprvé se rekonstrukce zadrhla v momentě otevření výtahové šachty, kdy se přišlo na to, že plány budovy neodpovídají reálnému stavu, a projekt musel být upraven. Přitom je skoro zázrak, že se i druhý výtah do historické budovy povedlo takto důmyslně zakomponovat a památkáři neprotestovali. Výtah umožní nejen bezbariérový přístup, ale velmi usnadní práci s exponáty.
Druhé zdržení způsobil mnohem horší stav podlahy hlavního sálu, než se čekalo. Na to se přišlo proto, že podlaha byla v duchu projektu snížena na výšku, kterou měla v době otevření muzea (viz. prostor pod schody na fotce). Tehdy zde bylo teraco, s jehož jehož položením si předkové nelámali hlavu a umělý kámen nalili přímo na písek. Dnes bychom řekli, že nedodrželi technologický postup. Možná spěchali, vždyť muzeum bylo podle návrhu prof. Ohmanna postavené za pouhé dva roky (1897 - 1898). Památkáři navíc rozhodli, že nová podlaha musí odpovídat té původní, což projekt opět prodražilo.
Severočeské muzeum, rekonstrukce #theta360 - Spherical Image - RICOH THETA
A konečně do třetice, jak je napsáno úvodem, začátkem ledna byla stavba dočasně zastavena kvůli dalšímu doplnění projektu. Ředitel Jiří Křížek vysvětluje proč: "Došli jsme k závěru, že když je ten dům takto vyklizenej a rozebranej, je šance dotáhnout technologie (rozvody, zabezpečení, klimatizace,...) do stavu odpovídajícího 21. století." Jeho slova ilustruje třeba i taková "drobnost", jakou byla energie vložená do ochrany interiéru muzea. A co nebylo možné odnést, bylo obšancováno dřevotřískovými deskami, vlevo například vykukuje slavný Metelkův betlém.
Šetřit dnes by se určitě časem prodražilo. Díky vstřícnosti Libereckého kraje, který uvolnil další finance, je záměr možno provést. Pochopitelně se tím pádem rozšířil objem prací a je třeba zpracovat novou projektovou dokumentaci. "V březnu by se práce znovu měly rozjet na plné obrátky, věřím, že otevřeme někdy v polovině roku 2020," uzavírá Jiří Křížek optimisticky. (Fotka je příkladem kdysi kvůli dodatečným instalacím necitlivě narušeného teraca pod schodištěm.)
Na otázku, co se zatím děje v zákulisí, dostávám od Jiřího Křížka odpověď, jejíž první část jste asi čekali: "Když je zavřeno pro veřejnost, tak se víc věnujeme sbírkám. Probíhají pravidelné revize dané ze zákona, příprava předmětů do nových expozic, to znamená, že kurátoři dělají výběr exponátů ze sbírek, řešíme umístění sbírek a tak dále."
K těmto pracem teď přibyl další velký projekt, Liberecký kraj pokračuje s přípravou centrálního depozitáře pro všechna svá muzea, který bude v Českém Dubu, a ředitel Křížek pokračuje: "My máme 47 podsbírek, pro srovnání Národní muzeum jich má 35, takže si musíme umět odhadnout jejich objemy, kolik prostoru a kde budeme požadovat. Teď rovněž připravujeme třetí etapu, která je před zahájením. Lidé si totiž myslí, že muzeum bude kompletně opraveno, ale to u tak velké stavby opravdu nejde. To, co veřejnost zajímá, opraveno bude, ale třeba konzervátorské dílny rekonstrukce teprve čeká. To je opravdu muzejní pravěk. Rovněž některé sbírky jsou ve velmi špatném stavu například z důvodu dřívějšího špatného uložení."
Míříme do výše zmíněného muzejního pravěku. Konzervátorskou a restaurátorskou laboratoř byste za těmito dveřmi asi nehledali.
Zde právě probíhá restaurování předmětů do nových expozic. Spoustu exponátů veřejnost uvidí poprvé.
Čestmír Maleček, konzervátor zabraný do obnovy lesku historického hodinového stroje, mě seznamuje se svým pracovním programem:
"Naše dílna není rekonstrukcí dotčená, takže můžeme pracovat, jak jsme byli zvyklí. Po dohodě s kurátorama připravujeme předměty do nové expozice a práce máme vlastně víc než předtím. Na rozdíl od normálního stavu, kdy se pracovalo na jednotlivostech, nás teď do nové expozice čeká již něco kolem devíti set kusů sbírkových předmětů. Takže jsme vlastně rádi, že se termín dokončení rekonstrukce posunul, máme víc času, což je pro ty věci rozhodně lepší. A ty požadavky navíc ještě nejsou kompletní, takže toho ve finále bude možná víc."
Ředitel Malečkovu radost ze získání více času trochu koriguje: "Z protažení rekonstrukce ovšem radost nemáme, protože jak se výstavba protahuje, ztrácíme kontakt s veřejností. Děláme sice výstavy v náhradních prostorách, například ve vestibulu krajského úřadu, ale to je málo. K listopadu 1989 připravujeme ve spolupráci s městem a dalšími partnery velkou expozici, která bude na více místech. Ale vlastní scéna nám prostě chybí."
Do pořádku se nedávají jen exponáty. Pavel Bříza pracuje na klasické úřednické skříni, která bude použita v některé kanceláři.
David Lejsek, konzervátor restaurátor, mi názorně předvádí, že práce s historickými předměty obnáší i spoustu papírování. Každý předmět má svoji složku, kde je zdokumentován stav před zásahem, zvolený technologický postup. Na monitoru například vidíme jehlici do vlasů, která musela být kvůli konzervaci nejprve demontována.
A takto ozdoba vypadá po zásahu profesionála.
Druhou etapu rekonstrukce zaměstnanci využili i k jakémusi generálnímu úklidu, protože některé místnosti, které sloužily jako depozitáře nebo skladové prostory pro výstavní oddělení, řadu let fungovaly tak, že se v nich kumulovaly předměty. Teď se kvůli stavbě musely vyčistit a věci vytřídit. Bylo to opravdu mnoho tun materiálu.
Pro ilustraci, jaké poklady také jsou v zákulisí muzea. Před časem zde například skončila asi třicítka modelů budov, které přirostly k srdci přímo Jiřímu Křížkovi. Na uvedení modelů do stavu, ve kterém by mohly být prezentovánay veřejnosti, zatím bohužel nejsou peníze. Například zrestaurování tohoto modelu libereckého bazénu by přišlo asi na sto padesát tisíc korun. Jistá šance se ale rýsuje. Norské fondy mají kapitolu na záchranu architektonického dědictví a tyto peníze by mohly být cíleny nejen na stavby, ale i na modely.
Moje exkurze do zákulisí druhé etapy rekonstrukce Severočeského muzea v Liberci je u konce, zbývá poslední otázka na ředitele Křížka, nemáte z toho depku?
"Naopak, já sem asi nějakej divnej, ale já mám hrozně dobrý pocit z toho, že se konečně něco děje. Já když přišel před sedmi lety do muzea, minimálně dva roky mi trvalo, než se mi povedlo upozornit na to, že tu je něco špatně, že jsou špatně expozice, technologie,... že ta budova je prostě zastaralá. Tak ty dva roky jsem měl depku. Prvním krokem bylo sehnat peníze na projektovou dokumentaci a já se první dva roky motal v kruhu, že jsem nikde nemohl sehnat peníze na projekt. Bylo těžké dát věci do pohybu. Teď jsem ve svým živlu a mám z toho velmi dobrý pocit a doufám, že v době, kdy nám narůstá druhá etapa, nám kraj požehná i na etapu třetí."
Severočeské muzeum, rekonstrukce #theta360 - Spherical Image - RICOH THETA
